Historie kostela sv. Vavřince v Bojkovicích

Z nahodilého nálezu několika úlomků okenních říms a oblouků tesaných do kamene, znaku pětilisté růže a zbytků pilířů, které byly vykopány v r. 1912 při přestavbě Getsemanské zahrady, lze bezpečně soudit, že zbytky pocházejí z původního bojkovského kostelíčka, který zde stával již v 15. století.

Jestli byl jeho budovatelem Ctibor z Landštejna, jehož rod užíval ve svém znaku pětilisté růže a jenž v letech 1480 - 1515 zbožím světlovským vládl, anebo spadá-li založení tohoto původního kostelíčka do dob ještě starších, o tom se nám nedochovaly žádné zprávy. Můžeme pouze tvrdit, že kostelíček byl vystavěn v gotickém slohu, byl zasvěcen k poctě sv. Jiří a že nepochybně stával o něco výše než dnešní kostel - asi v místech, kde se nachází hrobka majitelů panství. To potvrzují četné nálezy základních zdí, na něž se v dřívějších dobách při kopání hrobů v těchto místech přicházelo.

Po ukončení třicetileté války, když nastaly klidnější časy, bylo v r. 1651 přikročeno ke stavbě nynějšího kostela. Stavba nového kostela trvala pět let a byla provedena v krásném pozdně renesančním slohu. Hlavní zásluhu o jeho vybudování měl hrabě Gabriel Szerenyi a s ním mnozí obětaví farníci.

Nový kostel Páně s vysokými štíhlými věžemi byl původně obehnán na všech stranách pevnou a vysokou zdí, chráněnou silnými rožními baštami, z nichž se dvě dosud zachovaly.
Kostel je proti církevním zvyklostem obrácen portálem k západu. Nad hlavním vchodem je zazděn dvojitý erb jeho zakladatele Gabriela Szerenyiho a jeho manželky Elišky, rozené šlechtičny ze Zahrádek, s následujícím latinským nápisem:
"Insignia Illustrissimi Comitis ac Domini Domini Gabrielis Sereni de Kis Sereni haereditirii Domini in arce Nowa Swietlow, Zlin, Milotice et Kunewald, Sacre Caesareae Regiae Majestatis Ferdinandi Tertii Consiliarii Camerari i Praenom. Marchionatus Moraviae Capitanei et consortis ejus Illustrissimae Dominae Elisabethe, Natae de Zahradek. Anno Domini MDCLVI posita." v překladu:
"Znaky nejjasnějšího hraběte a pána, pana Gabriela Serenyiho z Malého Serenu, dědičného pána na hradě Novém Světlově, Zlíně, Miloticích a Kunvaldě, svatého císařského královského majestátu Ferdinanda III. komorního rady: řečeného markrabství moravského hejtmana a manželky jeho nejjasnější paní Alžběty, rozené ze Zahrádek. Léta Páně 1656 zasazené".


Po stranách presbytáře stojí dvě věže. Na jižní jsou umístěny zvony a věžní hodiny. Při zhoubném požáru, který v r. 1792 zachvátil téměř celé městečko, nebyl ušetřen ani kostel. Byla zničena nejen šindelová střecha kostela a kryt obou věží, ale v jeho plamenech byly roztaveny i 4 zvony, z nichž jeden byl ulit nákladem urozeného Pána, p. Bedřicha Tetaura z Tetova, z Malenovic, z Bohuslavic a na Novém Světlově, obce bojkovské a všech farníků. Měl český nápis: "Blahoslavení, kteří slyší slovo Boží a stříhají ho." - Jen vnějšek kostela zůstal tehdy ušetřen. Přičiněním hraběte Josefa ze St. Julien byl kostel opatřen, střechy věží sníženy do dnešní podoby. Nové zvony ulil v r. 1793 Wolfgang Straub v Olomouci. Byly čtyři. Veliký byl zasvěcen sv. Vavřinci a vážil 9,5 centu. Německý nápis na něm hlásal, že po velkém požáru v r. 1792 byl přelit nákladem obce a obětavých farníků. Menší "polední" vážil skoro 4 centy a byl zasvěcen sv. Kříži a sv. Janu Křtiteli, menší byl ulit ke cti Panně Marii a vážil něco přes 2 centy. Umíráček pocházel z téhož roku.


Vlastní kostel působí monumentálním dojmem, jeho délka je 40 metrů. Kostelní loď je 13 m široká a ve výšce 18 m zaklenutá valenou klenbou.
Kostel má tři oltáře. Hlavní oltář zasvěcený "Neposkvrněnému početí blahoslavené Panny Marie", pochází z r. 1896 a je vzácnou kamenickou prací z dílny Jana Tomoly, sochaře v Brně. Je vytesán z různých druhů mramoru a kostelu byl věnován spolu s oběma polokruhovými okny v presbytáři rytířem Vitaliánem, rádcem hraběnky Jindřišky z Larisch-Mönnichů; též křtitelnice z červeného pestrého mramoru, jakož i mosaiková dlažba v presbytáři jsou jeho darem. Oltář byl pořízen nákladem 5 260 K, na skle malované obrazy stály 2 400 K. Poboční oltáře jsou zasvěceny sv. Vavřinci a sv. Josefu. Na prvním oltáři je krásný obraz "Umučení sv. Vavřince" od Jiřího Černocha z r. 1660, druhý je ozdoben obrazem sv. Josefa od malíře Zeleného.
V kostele jsou barokní varhany. Byly v kostele již v r. 1691; za faráře Jančíka po r. 1720 byla zhotovena ozdobně řezaná a zlacená skříň bohatě zdobená akantovými listy (nákladem 400 zl), později byly varhany opravovány v letech 1815 a 1825. Varhany mají 15 rejstříků a 472 píšťal

Křtitelnice z červeného slezského mramoru byla kostelu darována roku 1883 Vitalianem Fumagallim z Milána. Pod presbytářem a přední částí lodi se nachází krypta. V r. 1750 v ní byly pochovány hraběnka Marie Anna Windisch-Grätzová, manželka hraběte Karla Szerenyiho, a v r. 1835 zemřelá hraběnka Žofie z Haugwitzu. Tato však, protože byla kalvínkou, musela být po 4 měsících přenesena na hřbitov, kde byla nad jejím hrobem vystavena hrobka v renesančním slohu. Na různých místech kostela jsou pochováni 4 kněží.

Klembové obrazy představují Nanebevzetí Panny Marie, Korunování Panny Marie se zemskými patrony Moravy a Čech a národní světce sv. Václava, sv. Vojtěcha, sv. Jana Nepomuckého, sv. Prokopa, sv. Ludmilu, sv. Anežku a sv. Víta. Nad kůrem je obraz krále Davida, hrajícího na harfu.

Jedna z márnic, zvaná dosud "Tetůrňa", chovala bezpochyby tělesné zůstatky Bedřicha Tetaura, které tam při stavbě nového kostela z původního kostela byly přeneseny.
Šestiboká obranná věž kaple byla vystavěná v druhé polovině 16. století světlovskými Tetaury. Do stavby při opravě byly zazděny i opracované kameny ze starého kostelíka sv. Jiří, který stával v místech hrobky Žofie Haugwitzové.

Kříž na hřbitově pochází z r. 1735.