Historie obce Kovářov [ Historie (archivní dokument) ]
První písemná zmínka o Kovářovu je z roku 1220. Kovářov, jak nám ukazuje historie, je však mnohem starší. Zdejší krajina byla dle archeologických poznatků osídlena již v 9. století.
Na osídlení měla vliv i blízkost řeky Vltavy, jí i Kovářov může děkovat za svůj vznik a rozvoj.
Na počátku měl Kovářov několik dvorců či tvrzí, hospodařily zde rody rytířské, které postupně prodávaly své majetky pánům z Rožmberka a Švamberkům.
V roce 1592 připadl Kovářov prodejem do majetku pánů na Zvíkově a Orlíku. Tento stav, i když již v jiné podobě, trval až do roku 1919, kdy byla provedena pozemková reforma, lidé si půdu kupovali a samostatně na ní hospodařili. Kovářovu se však ani světové dění nevyhýbalo.
Víme, že i když v malém zapůsobila doba husitská. Hlavně pak třicetiletá válka, která zdejší kraj velmi zpustošila.
Procházející švédské vojsko žádalo na již tak chudých občanech výpalné.
Toto bylo 17. století. V 18. století šlo zde francouzské a pruské vojsko. V sedmileté válce (1756 - 1763) ukládala vláda neslýchané daně. Lidé si museli odepřít poslední od úst, aby mohli zaplatit daně. Na zdejší kraj dolehla bída a hlad. V letech 1771 - 72 zde vypukla epidemie moru. V kovářovské osadě jich z 3096 zemřelo 2180. Tyto rány však obyvatele Kovářova nesrazily.
Svou vesnici znovu budovali. Je zajímavé, kolik domů a staveb z této doby nese na kamenech či zdech rok svého budování.
V roce 1886 byla zřízena silnice z Milevska do Zahořan, což otevřelo tento chudý kraj světu. V této době hledalo mnoho občanů z kovářovské farnosti svůj nový domov za mořem. Bylo pro ně velké plus, že dovedli číst a psát, což jim velmi usnadňovalo nový život mezi mnohými negramotnými přistěhovalci.
