Kostel sv. Vavřince [ Kostel nebo katedrála ]
V době darování obce klášteru stála v obci kaple zasvěcená sv. Petru.
Kostel byl pak vystavěn v době, kdy obec patřila klášteru.
Je to nejstarší sakrální stavba v okolí.
Jeho zvláštností jsou dvě lodě. Jižní loď ze 13. století sloužila katolíkům a severní přistavěná ve 14. století, utraktvistům. Obě lodě byly původně odděleny zdí a každá měla zvláštní vchod.
Pod kostelní dlažbou jsou uloženy ostatky rodu Radkovců z Mirovic a na Drahonicích, rodu Vrábských z Vrábí a na Mladějovicích a některých farářů. Jejich náhrobky s nápisy a erby jsou nyní osazeny kolem vnitřní zdi kostela. Původně byly vsazeny do kostelní dlažby.
V průběhu staletí byl kostel několikrát upravován, v 18. století byla přistavěna klenutá předsíň. Jako farní je uváděn od roku 1384.
V současnosti je na věži už pouze jeden zvon, sv. Ondřej, věnovaný panem Oldřichem Radkovcem roku 1553.
Do roku 1917 bylo na věži celkem 5 zvonů, čtyři však byly zrekvírovány za války.
Hlavní barokní oltář pochází ze 17. století, původní obraz sv. Vavřince daroval kostelu španělský dobrodruh a velitel vojska Don Martin Huerta. Ten měl v dočasné zástavě celé písecké panství od roku 1623 do roku 1637, kdy zemřel k úlevě všech, jak nasvědčuje rčení: "Huerta - poberta, už je u čerta". Byl to hrubý a surový muž, který obracel na katolickou víru všemi prostředky. Obraz sv. Vavřince je nyní v píseckém muzeu.
Patronátní právo ke zdejšímu kostelu měl přímo český král, který je také dvakrát uváděn při presentacích nových farářů na zdejší faře - ještě za života Karla IV jej zastoupil roku 1374 syn Václav a též v roce 1409.
Královské patronátní právo se však rozplynulo za husitských válek, kdy se putimská fara přeměnila v utrakvistickou.
Na hřbitově rozkládajícím se kolem kostela můžeme nalézt hrob sedláka Jana Cimbury, známého ze stejnojmenného románu J. Š. Baara a hrob faráře Josefa Baara.
Kostnice byla postavená v roce 1741 a jsou v ní uloženy pozůstatky vojáků padlých ve válce o dědictví Rakouské v roce 1742.
