Historie obce Chlum [ Historie (archivní dokument) ]
Přesné datum založení Chlumu není známé. Předpokládá se, že v našem kraji se nejprve obsazovaly oblasti rovinatější, teprve další vlny osídlení postupovaly do vyšších poloh, kde většinou museli osídlenci kácet a mýtit les. Založené osady nebyly velké, několik stavení při sobě s obyvateli jednoho rodu. První písemná zmínka je z roku 1341. Chlum tehdy náležel třebíčskému klášteru.
V roce 1453 odprodává třebíčský klášter obec Chlum s dalšími vesnicemi Kateřině z Čechtína. Dalšími pány v držení obce byli Smil z Doubravice a Valdštýn z Brtnice. Pánům se odváděl desátek ze vší úrody, na což dohlíželi pánovi úředníci, další poplatek vymáhali z obdělávání půdy podle výměry.
V roce 1629 se na Chlumě uvádí: 1 mlynář, dva dvořáci, 11 láníků, 2 půlláníci, 3 domy byly opuštěné, 6 domkařů - celkem 25 obydlí. V této době už byli v obci vrchností ustanoveni rychtáři. Vedli obec až do roku 1850, kdy se volil první starosta jímž se stal Jan Vafek.
Naši předkové žili velice skromně, v časech neúrody přicházel hlad a po něm nemoci, které kosily zvláště děti. Úředníci vymáhali dávky bezohledně, přestupky se trestaly tělesnými tresty, které povětšinou vedly i k povstáním. Mezi tehdy uváděnými rebely chlumáka nenajdeme, ale v deputaci 33 obcí se stížností císařovně Marii Terezii se Chlum objevuje.
Roku 1781 Josef II. zrušil nevolnictví - poddaní se směli ženit a stěhovat bez povolení, ale robotní povinnosti trvaly až do roku 1848. Od 16. století se na polích pěstovaly obilniny jako žito, pšenice, ječmen a nejvíce oves. Dále se objevují i hrách a pohanka.Brambory do našeho kraje přišly v letech 1770 až 1780 a právem se staly požehnáním pro lid, protože i když se obilí neurodilo, brambor bylo relativně dost.
Až do začátku našeho století zůstávala střídavě třetina polí ležet úhorem, sloužící pro pastvu dobytka. Tehdejší zdroje uvádí, že jej nebylo mnoho: dva tři páry koní, tři krávy ve vsi, čtyři na statku, deset prasat a několik ovcí.
Hospodářské nářadí bylo také poměrně chudé: 1 vůz, rádlo, dřevěné brány což po třech čtyřech stoletích rozhodně nebyl žádný pokrok.
